úterý 31. července 2012

O životě

 Dnes mne zaujal článek na NOVÉM BOHATSTVÍ o přírodě a o tom, co z ní získáváme (zda vůbec).
Ale překvapilo mne, že autor si došel koupit bylinky do lékárny a zažil neznámý kouzlo nad hrnkem nezvyklýho čaje. Nakonec dodal, že si přidává při přípravě svůj malý čajový obřad.

 Ano, poukázal na to, jaká dobrota se dá pořídit za 17,- Kč. To je pěkné.

 Hlavně jsem si vzpomněla na obřady skutečně spojený se sběrem bylinek.



Takový pravý obřad začínal už snídaní, chlebem s máslem a solí, hrnkem mlíka. Tenisky na nohy, prababička mi uvázala šátek na hlavu proti sluníčku, sama si na hlavu posadila fešný, trochu orvaný slamák, košíčky do rukou a šlo se.
Louky, lesy. Vůně sluníčka, trávy, jehličí. A většina těch kvítků, listů, plodů, kůr, byla k něčemu dobrá. No jo, byla jsem špatná studentka (a byly mi asi 4 roky....). Pamatuju si dost, ale oproti babičce minimum.
Takhle jsme chodily tak 10x během léta, jak postupně všechno kvetlo a dozrávalo.

A další obřad při vaření čaje. Zatopit v bílých kachlákách (možná právě klackem, který jsme cestou z louky a lesa přinesly), postavit na plotnu smaltovanou konvičku s píšťalkou. Trpělivě počkat, až voda začne vařit a píšťalka pobzukávat. Spařit bylinky a až to bude "tak akorát" slít do hrnečků.
Mmmmm
Lepší čaj už nikdo na světě neumí.



Prababičky kredenc mi stojí v kuchyni. Mám v ní i ty její hrnky s velkýma ušima. Za příčky dvířek strkám pohledy, které nám naši blízcí posílají z cest, jako to dělala ona. A to staré vyschlé dřevo, i přes to, že jsme kredenc olouhovali a již několikrát myli, stále voní tou směsí skořice, černého pepře a bylinek.

Tohle jsou ty pravý obřady. Trvají celé jaro, léto, podzim i zimu. Nedá se to přeskočit, zkrátit, ošidit. Jedno bez druhého nemá smysl. Zkratky existují, ale jaký mají význam. Jsme jen šejdíři, jež šidí samy sebe. Nebo svý blízký.

Hlavně nesmíme šidit život.



Dnes se mi narodila neteř. Chtěla si taky trochu užít tohle léto, tak se vykulila o měsíc dřív. Ale bude to krásná zdravá holka, která si bude života náležitě užívat a neošidí nic.
Johanko, spoustu radosti a lásky Ti přejem.

Š.

2 komentáře:

  1. Hm.... kredenc vonící skořicí, bylinkami a pepřem, tu bych si dala líbit. Po mých babičkách bohužel nezůstalo skoro nic ...

    OdpovědětVymazat
  2. Lenko, děkuji za návštěvu a milou stopu.
    To málo, co mám si hýčkám jak oko v hlavě a doufám, že své děti vychovám tak, aby tu starou kredenc nenaštípaly do kamen ;o)
    Krásné léto ☼

    OdpovědětVymazat