neděle 29. září 2013

Už jsme zase tři.

Jednoho krásného dne, kousek za Kutnou Horou, 
zalíbila se pěkná německá ohařka fešnému českému fouskovi.
Přeskočil plot a 27.7. 2013 se narodilo 5 štěňátek.
Pejsek a čtyři fenečky.
Fousci se nám vždy líbili a rodinná situace tomu zrovna přeje,
tedy jsme jednu sobotu 28.9. zajeli pro štěně.
 Seznamte se s Megí

Máma, nová panička a tři sestřičky

pusu mámě a můžem jet
 Cesta byla náročná, 
furt to se mnou houpalo ze strany na stranu a dál bych o tom, jako Dáma, raději pomlčela. 
První noc se mi trochu stýskalo. Jsem přeci ještě prcek a bez mámy a sourozenců je to těžký. 
Ale zvládla jsem to. 
"vy si se mno ještě užijeta :o) " a první oběd v novém domově


Ještě trochu vyrostu a ty schody zvládnu. Zatím mne po nich nechtějí pouštět.
 Druhý den ale svítilo sluníčko, sbírali jsme ořechy s páníčkem, 
já je teda spíš lovila v koši a nosila pryč...
Kousek jsme se byly projít s paničkou
a teď už jsem moc unavená a ospalá
uáááá


Nasbírat plný koš ořechů je pěkná fuška
Ať se Ti u nás líbí
Megí

pátek 6. září 2013

Minulý týden, hopsa hejsa do Brandejsa, vytržení ze stereotipu, terapijní tři dny u kamaráda Jendy Pokorňáka.



Dlouhé propovídané večery, něco (litříků :o)) vína. Pohodička.
V pátek návštěva Prahy. Má obvyklá trasa - metrem na Můstek, přes Staromák, Karlův most, na Malou Stranu. Miluju Prahu, možná to mám po prababičce. Cca jednou ročně zavřela svůj domeček v horách (jizerských) a na pár dní se ubytovala v nějakým pražským hotýlku. Oběhla známý, dala zmrzku na Václaváku. A vykulturněná dosytosti se zase mohla zahrabat do těch našich sněhových závějí.
Takže Prahu miluju, ale neskutečně mne rozčiluje nabídka obchodů se suvenýry
(krásné francouzské slovo - vzpomínky)
Nejhorší je fakt, že ty asijský, ruský a pod. šunty lidé kupují. Hlavně, když je na tom nějakým šíleným, jakoby ručním fontem natištěno  PRAHA.



A pak ta kvanta lidí. Pokud možno všichni fotící. Kouzlo okamžiku se naprosto vytratí, mácháte-li kolem sebe ájfouny, tabletamy a dalšími příšernostmi. Projít touto masu je životu nebezpečný. Navíc se na ty fotky stejně už nikdo nechce ani dívat. Chcete vidět Prahu na fotkách? Stačí kliknout na Pinterest.

Co mne na mých toulkách těší je firma Manufaktura. Stylové krámky s vonnou kosmetikou a dřevěnými hračkami. Opět mířeno na turisty, opět podmíněno byznysu, ale vkusně a s prezentací českých řemesel.
Manufakturu jsem poznala díky daru Marianne bydlení za předplatné. Děkuji. Je to fakt radost.

Cílem mého pražského putování však byl

Dům U Bílého Pelikána

Oáza klidu schovaná ve dvoře jedné z restaurací na Maltészkém náměstí. Postarají se tam o Vás od hlavy až k patě včetně Vašich smyslů.
Kamarádka Petra alias Rafaella se sem nastěhovala nedávno. Najdete u ní i mé přívěskové flakonky a časem zabroušené flakony mé maminky.



Petra mne vždy velmi motivuje, zklidní mi duši a tentokrát mi zaplnila i žaludek. Děkuji za výborný oběd.

Pak už zpátky na Václavák na tu "babiččinu" zmrzku (že jsem češka, tak prý jen za 50,- :o))


V sobotu jsem chtěla navštívit dávnou známou Kláru Voctářovou v Brandejse. Ale její knihařství má v sobotu zavříno. Snad příště.
Tak jsem si poté chytla aspoň zlatou rybičku v Labi. Krásný karas a fakt se celý zlatě leskl.
Pustila jsem jej, samozřejmě jsem nezapomněla na tři přání.



Ať se i Vám plní Vaše přání a občas si taky dopřejte pár dní volna s novými zkušenostmi a zážitky.
Krásné babí léto
Š.

-- ☼ --

středa 4. září 2013

Prohlížím si své starší příspěvky a je mi moc smutno.
Nejdřív jsme přišli o pejska, ale těšili jsme se na miminko, tak ta bolest byla trochu ztišena přicházející radostí. Po měsíci v nemocnici jsme už neočekávali nic. Brali jsme věci tak jak přicházely.
Záchrana mého i jonatánova života císařem v 25. týdnu z důvodu preeklampsie byla prostě nutná.
Jonatán byl sic maličký, ale krásný a hlavně náš. Každý den nám doktoři oznamovali nějaké jeho zlepšení. Malé krůčky, ale pořád kupředu.
Přesto se Jonatán po deseti dnech na světě rozhodl odejít někam dál. Srdíčko se mu zastavilo a i přes veškerou snahu doktorů znovu nenaskočilo.
Jonatán znamená Boží dar. I těch pouhých 25.týdnů a deset dní nám bylo velkým darem. Síla, porozumnění a láska, které v nás probudil, bychom bez něj nacházeli velmi dlouho a kdoví jestli vůbec.

I když se snažíme zapomenout na ukrutnou bolest, na našeho Jonatána nikdy nezapomeneme.

Na čas se pokusím myslet na jiné věci. Ale považuji svůj blog za určitou formu deníku a tento rok byl v mém životě důležitý a proto tu nesmí chybět aspoň drobná zmínka.
Nyní se snad už posouváme dál. Hledáme nové cíle našich životů. Nemusí to být "životní" cíle. Jen směr, kterým se budem nadále ubírat.....



V průběhu jsme se podívali do Plzně a překrásného ateliéru Evy Beránkové
kde proběhla výstava mé maminky:



Autorka výstavy:


Zúčastnilo se i pár mých kousků
horkovzdušné balóny
flakonky na krk
atd. - vše se skleněnými polotovary od mámy



Měla jsem tu čest s báječnou Janou Nyergesovou, autorkou netradičních šperků značky

TikŤakJinak

Koule Atlantis:


Eva:




Já s bříškem na vernisáži:

Veselí králíci

Moje zlatíčko a má velká opora

Jahody s jogurtem  :oP


Jez na Jizeře - Přepeře


Údolíčka a lekníny


Výhled z Kamence nad Kacanovama


Světlým zítřkům vstříc ☼
Š.

ČARODKY NA KAMENCI

 modelka malá čarodějnice  Den předem jsme s Mínou sledovaly hranici z protějšího kopce. Valpuržina noc (wikipedie) nebo ...