Přesto že jsem kolem Frýdštejna prošla v dětství nesčetněkrát,
byla jsem přímo na něm možná jednou.
S tátou jsme přelezli vysoká vrata,
která vedla jen na malý dvoreček u menší věže se studnou.
Kolem roku 1992 jsme shlédli šermířské představení,
ve kterém šlo o dobývání Frýdštejna.
Až za několik let jsme se seznámili s Václavem Kaderou,
který se tohoto dobývání účastnil.
S Kaderou jsme toho prožili hodně,
byli jsme s ním třeba i ve Španělsku,
ale že jsme ho viděli na Frýdštejně, se přiznal až mnohem pozdeji.
V neděli odpoledne jsme já a Honza poprvé navštívili Frýdštejn.
A Jasmínka poprvé vůbec navštívila hrad.
Pan pokladní byl de facto dvouměsíčním miminkem v šátku naprosto okouzlen.
 |
| Je tu mnoho rozlehlých místností celých tesaných ve skále |
 |
| A s 3,5 kg nákladem těch schodů bylo až až |
 |
| Tady je mi ještě hej |
 |
| V krkonoších se ještě lyžuje |
Z Frýdštejna pokračujeme na Drábovnu.
Původně snad loupeživý hrádek.
Níže poustevnická jeskyně.
 |
| Krmíme se v lesesese. Málem i mravence :o) |
 |
| Medvědi nevědi |
 |
| A znovu se neseme |
 |
| kuk |
 |
| Historický vandalismus má cosi do sebe |
 |
| Megí si zde nebyla úplně jistá pevnou skálou pod packama |
 |
| ...a máma s Mínou na břiše taky ne |
 |
| Krkonoše a Sušky |
 |
| "Měla jsem si vzít foťák a tam nahoře Tě vyfotit" - "Tak já Tě vyfotím odsud, aby bylo vidět, že jsem to vylezl" |
 |
A míříme domů.
Nožičky po všech těch schodech bolí.
Jasmínka unavená ze sluníčka i z toho houpání v šátku.
Krásný výlet na známá neznámá místa.
Konečně je teplíčko, snad už do podzima sněžit nebude.
Výletům zdar!
☼
Žádné komentáře:
Okomentovat