čtvrtek 20. srpna 2015

PŘÍBĚH

Článek jsem potkala na Facebooku

ZDE
 


Hurikán v celém těle a vír v hlavě cítím též.
Nevím, zda ten samý, jako Emilka. Nevím, co mi má říci, nebo kolik a jak to mám posílat dál.
Rozhodně nejsem šestindělátko :o)
Přesto mne příběh velmi oslovil, nakolik vypráví o mých častých pocitech.

S čistým svědomím mohu říci, že rad mamince se držím, ač mi je nikdo nepředával.
Nebo ne vědomě.



Já a Jasmínka
Všechna vyšetření a kontroly ve mne vzbuzují pocit, že by něco mohlo být v nepořádku.
Tyto myšlenky se však velmi rychle rozplývají, jakmile zaklapnou dveře ordinací.
Jsem tomu ráda.

Občas se probudí strach, že těmi myšlenkami přivolám neštěstí.
Naše prvorozené zlatíčko, Jonatán, mne však naučil bojovat se zlými myšlenkami.
Jsou k ničemu a my je jen živíme svou energií.
Vše se vyřeší. Vyřeší, tak jak to má být.
"Dobře" nebo "špatně" neexistuje. Vše má svůj důvod.
Jsem šťastná, že to vím. Hodně mi to usnadnilo můj poslední rok.


Bývá mi smutno, když vidím lidi kolem sebe, jak se trápí zbytečnostmi. Snažím se sama sobě vysvětlit jejich počínání. Naplňuje je to?


Neumím své poznání lidem předat. Nemám potřebu někoho přesvědčovat o své pravdě.
Často to ani neumím vysvětlit.
A proto mne vyprávění malé Emilky tolik zaujalo.
Mluví mi z duše.
Říká, co cítím, ale sama říct neumím.



Děkuji ☼


Žádné komentáře:

Okomentovat